Předmětem architektonické studie je návrh Svazkové základní školy pod Skalkou na pozemku č.
1958/5 v Mníšku pod Brdy. Škola je navržena pro 630 žáků, uvažované jsou dvě paralelní třídy po
třiceti žácích v každém ročníku 1. až 9. třídy. Součástí jsou také dvě tělocvičny, jídelna a samostatná
část základní umělecké školy.

Jádro školy tvoří venkovní dvůr ve vazbě na jídelnu. Je přístupný také venkovním průchodem z jihu a může tak sloužit mimo výuku pro účely společenských akcí. Dvůr je částečně krytý (před jídelnou pro účely venkovního stravování), zároveň je stíněna velká prosklená stěna jídelny tak, aby se jídelna nepřehřívala. V severní části dvora je navrženo pobytové schodiště sloužící zároveň jako hlediště. Jeho součástí jsou zvýšené záhony, které je možné používat pro pěstování bylin malých keřů s jedlými plody. Uprostřed zpevněné plochy je plánováno vysadit listnatý strom, který bude poskytovat stín a zlepšovat mikroklima dvora. V jižní části pozemku je na úrovni podzemního podlaží navržena zahrada s přímým vstupem z družin. V severní části pozemku je navržena sportovní zahrada s venkovním hřištěm, dráhou pro běh s doskočištěm, pump trackem a lezeckou stěnou na východní stěně velké tělocvičny. Předpokládá se využití i mimo školní výuku, prostor bude pravděpodobně přístupný veřejnosti s určenou otevírací dobou. Kromě sportoviště bude zároveň sloužit jako relaxační prostor pro žáky. Obě školní zahrady budou oploceny. Ve druhém nadzemním podlaží je pobytová terasa přístupná ze zádveří pro sportoviště, ze společné chodby v jižním křídle a z některých učeben. Část terasy je krytá a je možné ji využít pro venkovní výuku. Jako součást veřejného prostoru je na západě objektu podél ulice navržena dešťová zahrada, která je součástí systému hospodaření s dešťovou vodou.

Místo je bezprostředně spjaté s historií hornictví a zpracováním železné rudy. Toto téma provází projekt od začátku návrhu a bylo pro architekty atelieru APRIS 3MP inspirací při výběru materiálů a barevnosti. Navržená hmota tvoří kompaktní blok s otevřeným vnitřním dvorem a odráží měřítko průmyslových staveb typických pro severovýchodní okraj Mníšku. Šedové světlíky osvětlující společné chodby školy odkazují ke členité střešní krajině areálu hrudkoven. Důležitým tématem bylo začlenění objektu do kompozice Města a okolní krajiny. Výškové uspořádání stavby respektuje dálkové pohledy na Mníšek z okolní krajiny.

Pozemek je v současné době nezastavěný a je využívaný jako orná půda. Nachází se v sousedství zastavěné části města, od Starého sídliště je oddělen pásem garáží. Zásadním limitem pozemku je bývalá štola dolu Skalka probíhající na pozemku pod terénem. Z posudku báňského úřadu vyplývá, že v místě štoly a jejího ochranného pásma nesmí navržená stavba zasáhnout do skalního podloží, jehož hloubka se pohybuje od 4m do 5m pod stávajícím terénem. S tímto požadavkem si architekti poradili a přizpůsobili studii této skutečnosti.

Škola je navržena pro 630 žáků ve dvaceti jedna kmenových třídách s maximálně třiceti dětmi. Uvažované jsou vždy minimálně dvě paralelní třídy v každém ročníku 1. až 9. třídy. Učitelský sbor je odhadován jako třicetičlenný (deset pedagogů pro první stupeň, dvacet pro druhý stupeň) s cca deseti asistenty pedagogů. V družině by mělo působit šest vychovatelů. Úsek vedení školy je navržen pro ředitele, dva zástupce a tři administrativní pracovníky. Ve školní poradně je navržen prostor pro společná sezení a práci školního psychologa, výchovného poradce a speciálního pedagoga.